Šíří křesťanské hodnoty jen školy zřízené Církví? Jsou další alternativou ke státnímu školství pouze alternativní školy? Přečtěte si rozhovor s ředitelkou ZŠ Parentes Praha Mgr. Veronikou Rybníčkovou.

Znovunabytí svobody přineslo české zemi beze sporu mnoho dobrého. Řada chytrých českých hlaviček rychle využila vzniklé „díry“ a jiné nedokonalosti pomalu se měnících zákonů a popustila uzdu své vynalézavosti. Vzniklo mnoho zajímavých projektů. Na některé nadáváme dodnes, jiné si nemůžeme vynachválit, spousta jich upadla v zapomnění.

 

Díky nabyté svobodě lidé postupně ztratili strach z vyjádření vlastního názoru a začali bránit svá práva. Jedním z nich bylo i právo na výběr školy pro své potomky. Přestalo platit, že dítě musí nastoupit do své spádové školy. Dnes si může vybrat. Má to však háček: pokud rodič nezapíše své dítě do spádové školy, bude muset počítat s placením školného (často nemalého) nebo s určitou filozofií školy (nábožensky zaměřenou či vyznávající určitý výchovně vzdělávací styl). Nicméně existuje i třetí alternativa: založte si školu sami – domácí, nebo „opravdovou“.

 

Jedním z příkladů „opravdové“ školy, kterou si zřídili sami rodiče je projekt Parentes. Na počátku roku 2008 založilo několik manželských párů, vesměs římskokatolického vyznání, Občanské sdružení Parentes. Co je k tomu vedlo? Špatné zkušenosti ze školek a škol, kam začaly chodit jejich vlastní děti. Tito rodiče věřili, že je možné dopřát vlastním dětem kvalitní vzdělávání zaměřené na všestranný rozvoj osobnosti. Tedy nejen vzdělání, ale i dobré hodnoty.

Občanské sdružení Parentes tedy otevřelo v roce 2008 dvě mateřské školy – na Praze 5 a v Petříkově u Velkých Popovic. Po čase si rodiče dodali odvahy a pustili se do ještě většího dobrodružství – v roce 2011 otevřeli svou první základní školu, a to v Dobřejovicích v okrese Praha-východ. Od září 2014 pak funguje nová pobočka školy Základní školy Parentes, a to na Praze 5.

Zeptali jsme se ředitelky poslední vzniklé školy, Veroniky Rybníčkové, jaké to je rozjíždět novou školu.

Jaké jsou největší problémy, s nimiž se škola, která chce stavět na křesťanských hodnotách, musí na počátku své existence vypořádat? 

Jeden z problémů spatřujeme v obavě rodičů pramenící z neznalosti podobného typu škol, protože rodiče dnešních školáků chodili do školy v době, kdy u nás školy s křesťanským zaměřením buď vůbec neexistovaly, nebo svou činnost teprve zahajovaly. Snažíme se, aby pochopili, že v centru pozornosti školy není pouze žák, ale celá jeho rodina. Zdůrazňujeme, že hlavními vychovateli dítěte jsou právě rodiče a že škola jejich výchovné působení podporuje a doplňuje, nikoli přebírá. Proto i např. formace a duchovní vedení, které se opírá o pravdy katolické víry, jsou v naší škole zcela dobrovolné v souladu se zásadami úcty ke svobodě svědomí.

Jiným problémem, se kterým se setkáváme, je otázka financí. Dotace soukromých škol nepokryjí náklady na jejich činnost, proto pro jejich pokrytí vybíráme školné. Přesto se snažíme každé rodině, která má o kvalitní vzdělání svých dětí zájem, možnost studia na naší škole poskytnout. S rodinou vedeme dialog a finanční překážky nejsou ty, které by rozhodovaly o přijetí či odmítnutí žáků.

aká jsou specifika Vaší školy? Je škola v něčem unikátní?

Základním pilířem naší školy je již zmíněná spolupráce školy a rodičů. Pro dosažení výchovných a vzdělávacích cílů používáme účinný nástroj, kterým je tutoriální systém. Každé rodině je přidělen osobní tutor, který je zároveň členem učitelského týmu školy. Ten se pravidelně setkává s žákem, s třídním učitelem žáka i s jeho rodiči. Tímto způsobem mohou tutor, tým pedagogů i rodina efektivně pracovat na stejných, společně vytyčených cílech (ať už je to v oblasti akademické, sociální anebo osobnostní).

Dalším specifikem je oddělené vzdělávání. Děvčata a chlapci nejsou stejní a oddělené vzdělávání reaguje na potřebu individuálního přístupu. Nejedná se o experiment, tento systém existuje v mnoha zemích po celém světě a přináší viditelně pozitivní výsledky, například v Británii, USA, Austrálii či Španělsku.

Třetím bodem, který bych ráda zdůraznila, je etická výchova. Všechny děti mají každý týden povinně hodinu etiky – nejen zde, ale i v celém školním dni, se mimo předepsanou náplň tohoto předmětu zaměřujeme na ctnosti, tedy dobré vlastnosti: každý měsíc se soustředíme na jednu z nich (pořádek, statečnost, přátelství,…). Jako pomoc nám slouží pracovní sešity, které sami vyrábíme a zdarma dáváme k dispozici v elektronické podobě na našich webových stránkách. Pro žáky je vždy definován jeden návyk (např. mám srovnané věci na lavici), o který se celý měsíc zvláště snaží. Rodiče jsou o tomto programu  informováni a motivováni, aby šli svým dětem sami příkladem (stejně jako všichni učitelé).

Žáci v naší škole nosí uniformy. Mimo určité praktické výhody, které uniformy bezesporu přinášejí, navíc dávají dětem pocit sounáležitosti ke kolektivu, podporují přátelské vztahy a stírají případné sociální rozdíly, na které jsou děti velmi citlivé.

V neposlední řadě je velkým specifikem duchovní rozvoj žáků, který tvoří nedílnou součást jejich výchovy. Žáci, ačkoliv nejsou nuceni, jsou podporováni v rozvíjení svého vztahu s Bohem a svobodném rozvoji duchovního života. Paní učitelka se na začátku i na konci každého dne s dětmi krátce pomodlí (znovu: nikdo není nucen; všichni jsou však vedeni k respektu). Děti mají týdně jednu hodinu náboženství (jedná se o nepovinný předmět, který však vřele doporučujeme všem nově nastupujícím rodinám). Z toho všeho plyne, že se pedagogický sbor skládá z věřících učitelů a vychovatelů, případně z lidí, kteří mají kladný vztah ke katolické Církvi.

Jak probíhá vyučování? Jedná se o klasickou výuku, kterou zažila většina z nás, nebo používáte alternativní metody?

Základní škola Parentes Praha nepatří k takzvaným alternativním školám, jako je například Waldorfská nebo Montessori-škola. Nicméně i my jsme se samozřejmě nechali inspirovat inovativními metodami výuky, a tak se na prvním stupni děti učí matematiku podle dnes již rozšířené metody pana profesora Hejného (nakladatelství Fraus), v první třídě začínáme číst s využitím genetické metody, každý rok zařazujeme několik projektových dopolední, měsíčně zařazujeme výlet, návštěvu muzea či divadla nebo jinou činnost, která dětem příjemně „naruší“ každodenní výuku. Do vyučování zařazujeme didaktické hry i prožitkovou pedagogiku.

Rodiče by ještě určitě zajímalo, zda děti hodnotíte známkami nebo používáte slovní hodnocení a proč.

V naší škole hodnotíme jak slovně, tak známkami. Slovní hodnocení nabízí možnost postihnout osobnost žáka v její plné šíři. Učitel může patřičně ohodnotit nejen úroveň nabytí vědomostí, ale i schopnosti, dovednosti, chování a snahu žáka. Sice se jedná o formu hodnocení, která je velmi náročná pro učitele, nicméně možnost trefně popsat dílčí nedostatky i každý pokrok a každé zlepšení u žáka je mnohem cennější než pětistupňová škála známek. Jelikož však krásná a jednoduše čitelná jednička povzbudí nejen žáčka, ale i jeho rodiče, zvyklé pouze na známkování, najdete v žákovských knížkách našich dětí i tato hodnotící čísla.